úvodní stránka | mapa stránek | prohlášení o přístupnosti

Vadí-nevadí... řekneš-neřekneš

mediace

Autor: Dr.Lenka Holá

Účastníci:
Manželé Procházkovi - Jiří, 39 let, lékař a Iveta, 39 let, lékařka. Nepřímými účastníky mediace byly jejich dvě děti - Petr, 10 let a Martina, 8 let.

Stručný popis situace:
Jiří a Iveta se poznali během studií na lékařské fakultě. Studentská láska přerostla v hlubší vztah a v posledním ročníku medicíny i v manželství. Iveta Jiřímu imponovala svou praktičností, organizačními schopnostmi, komunikativností, šarmem, zájmem o vědu, osobní i profesní růst, péčí o něj a později i o děti. V Jiřím Iveta viděla zejména muže, autoritu, sportovce, zajišťovatele rodiny, skvělého tátu a spolehlivého partnera. Během manželství si oba zařídili své soukromé lékařské praxe, rekonstruovali dům na vesnici a po několika letech budování kariery se jim narodily dvě zdravé děti. Jiřímu stačily dosažené profesní úspěchy a volný čas rozděloval mezi sport a děti, Iveta na své kariéře pracovala dál. Volného času jí příliš nezbývalo. Byla studijně často mimo domov, pohybovala se v prostředí sympozií, zahraničních vědeckých konferencí a společenských událostí. Rodina se setkávala čím dál vzácněji, péče o děti postupně přecházela na Jiřího, on sám začal strádat nedostatkem péče a pozornosti manželky. Když byla Iveta doma, snažila se rodině vše nahradit, měla však narůstající pocit neoceněnosti. Manželé se vzdalovali a manželská krize se prohlubovala. Jiří se čím dál více uzavíral do sebe, Iveta navázala mimomanželský vztah a konflikty s manželem stále častěji řešila alkoholem. Oba došli k tomu, že - zejména v zájmu jejich dětí - nechtějí v takovém svazku pokračovat a rozhodli se manželství ukončit.

Přípravná fáze:
Po nezdařených pokusech dohodnout se na věcech kolem dětí a majetku se každý z manželů obrátil na svého advokáta. Veškerá komunikace se omezila na výčitky, hádky, osočování a nadávky, manželé si z obavy z ohrožení nesdělovali své potřeby a přání, vyčkávali, s "čím přijde ten druhý" a konfliktní vztah se prohluboval. Spolupráce s advokáty jim nepřinášela to, co očekávali - tedy pomoc s domlouváním a domluvou. Iveta proto pátrala po jiných možnostech, jak rodinnou krizi řešit. Na internetu našla informace o mediaci, Asociaci mediátorů a kontakt na mediátora nejblíže jejich bydlišti. Nebyla to však ona, kdo mediátora oslovil. Informace předala svému manželovi, požádala ho, aby sjednal schůzku a odjela na dovolenou. Jiří měl při prvním telefonickém rozhovoru snahu vše podrobně vylíčit a očekával, že se s mediátorkou setká dříve, než se Iveta vrátí z dovolené. Svou snahu získat si mediátorkou na svou stranu nijak nezastíral. Po poskytnutí základních informací k mediaci a principům, na kterých je postavená, pochopil, že tady nepůjde o boj, ale o spolupráci nás všech a první společnou schůzku i s Ivetou začal vnímat "jako možná dobrou". Byla naplánovaná na nejbližší termín po Ivetině návratu z dovolené.

Vlastní mediační jednání:
K mediaci přicházejí dva velmi kultivovaní lidé, střídmě, elegantně oblečení, žena vypadající o několik let mladší než muž. Jsou zakřiknutí, zdrženliví, navzájem komunikují jen úsečně, spíše jen gesty a mimikou. Na jakékoliv dotazy mediátorky k organizaci sezení moc nereagují - tak jak se "naučili" za poslední měsíce - vyčkávají, s "čím přijde ten druhý" a zříkají se zodpovědnosti za cokoliv. Po úvodních informacích k mediaci, jejímu průběhu a rolím všech zúčastněných přecházíme ke sdělování vlastního příběhu. Tahle část je pro klienty i pro mediátorku velmi náročná. Bariery se protrhávají, emoce jdou na povrch a oba klienty silně ovládají. Je toho tolik, co prožívají a co si nedokázali říct! Jen obtížně drží stanovená pravidla pro společné jednání. S postupným sdělováním se nahromaděné emoce pomalu uvolňují, rozhovor se zklidňuje a dostává věcnější ráz. Ukazuje se, že ač byla žádost o rozvod podaná asi před 3 rokem, do dneška nic "nevyřešili". Vlastně ani neví, co by ten druhý chtěl a potřeboval, jak by si to vše přál. A za týden jsou pozvaní k opatrovnickému soudu ve věci jejich nezletilých dětí! Mediační jednání je na přání klientů zaměřeno zejména na toto téma a jejich hlavní potřebou nyní je dozvědět se, jak by si to ten druhý "představoval a přál". Úkolem mediátorky je tedy vytvořit příznivou atmosféru a podmínky k otevřené komunikaci a konstruktivnímu jednání. To posiluje a oceňuje vyváženě k oběma partnerům.
Výsledkem mediačního jednání je soupis všech možných variant, jak, kým a kde zajistit péči o jejich děti. Jde o citlivé téma a manželé žádají čas na zvážení. Sezení končí sdělením o užitečnosti jednání a oceněním druhého - to, co se od sebe dozvěděli během jednoho sezení, se nedokázali dozvědět za mnoho měsíců. Dohodli se, že soud budou informovat o probíhající mediaci a požádají o odložení jeho rozhodování na dobu, kdy budou dohodnuti na všech podstatných věcech. Soud jim v žádosti vyhověl. Časem mu pak mohli předložit mediační dohodu a zažít pocit zodpovědných rodičů a spolupracujících rozcházejících se partnerů.

KDůležité momenty:

Zájem obou partnerů na ukončení manželství kultivovaným způsobem tak, aby byly co nejméně poškozeny jejich děti
Zájem a schopnost Ivety nalézt možnost řešení rozvodu mediací, získání potřebných informací na Internetu
Zájem obou partnerů uspořádat po rozvodu vše tak, aby to co nejvíce vyhovovalo potřebám jejich dětí
Zájem obou manželů o potřeby toho druhého, schopnost jim naslouchat a přemýšlet o nich
Schopnost obou manželů přicházet s vlastními návrhy na řešení a brát je jako jedny z možných
Snaha obou partnerů se dohodnout co nejrychleji a co nejšetrněji

V rámci této kauzy proběhly 4 mediační po 3 hodinách.

Mediace