Vadí-nevadí... řekneš-neřekneš

mediace

Autor: Dr.Lenka Holá

Účastníci:
Manželé Procházkovi - Jiří, 39 let, lékař a Iveta, 39 let, lékařka. Nepřímými účastníky mediace byly jejich dvě děti - Petr, 10 let a Martina, 8 let.

Stručný popis situace:
Jiří a Iveta se poznali během studií na lékařské fakultě. Studentská láska přerostla v hlubší vztah a v posledním ročníku medicíny i v manželství. Iveta Jiřímu imponovala svou praktičností, organizačními schopnostmi, komunikativností, šarmem, zájmem o vědu, osobní i profesní růst, péčí o něj a později i o děti. V Jiřím Iveta viděla zejména muže, autoritu, sportovce, zajišťovatele rodiny, skvělého tátu a spolehlivého partnera. Během manželství si oba zařídili své soukromé lékařské praxe, rekonstruovali dům na vesnici a po několika letech budování kariery se jim narodily dvě zdravé děti. Jiřímu stačily dosažené profesní úspěchy a volný čas rozděloval mezi sport a děti, Iveta na své kariéře pracovala dál. Volného času jí příliš nezbývalo. Byla studijně často mimo domov, pohybovala se v prostředí sympozií, zahraničních vědeckých konferencí a společenských událostí. Rodina se setkávala čím dál vzácněji, péče o děti postupně přecházela na Jiřího, on sám začal strádat nedostatkem péče a pozornosti manželky. Když byla Iveta doma, snažila se rodině vše nahradit, měla však narůstající pocit neoceněnosti. Manželé se vzdalovali a manželská krize se prohlubovala. Jiří se čím dál více uzavíral do sebe, Iveta navázala mimomanželský vztah a konflikty s manželem stále častěji řešila alkoholem. Oba došli k tomu, že - zejména v zájmu jejich dětí - nechtějí v takovém svazku pokračovat a rozhodli se manželství ukončit.

Přípravná fáze:
Po nezdařených pokusech dohodnout se na věcech kolem dětí a majetku se každý z manželů obrátil na svého advokáta. Veškerá komunikace se omezila na výčitky, hádky, osočování a nadávky, manželé si z obavy z ohrožení nesdělovali své potřeby a přání, vyčkávali, s "čím přijde ten druhý" a konfliktní vztah se prohluboval. Spolupráce s advokáty jim nepřinášela to, co očekávali - tedy pomoc s domlouváním a domluvou. Iveta proto pátrala po jiných možnostech, jak rodinnou krizi řešit. Na internetu našla informace o mediaci, Asociaci mediátorů a kontakt na mediátora nejblíže jejich bydlišti. Nebyla to však ona, kdo mediátora oslovil. Informace předala svému manželovi, požádala ho, aby sjednal schůzku a odjela na dovolenou. Jiří měl při prvním telefonickém rozhovoru snahu vše podrobně vylíčit a očekával, že se s mediátorkou setká dříve, než se Iveta vrátí z dovolené. Svou snahu získat si mediátorkou na svou stranu nijak nezastíral. Po poskytnutí základních informací k mediaci a principům, na kterých je postavená, pochopil, že tady nepůjde o boj, ale o spolupráci nás všech a první společnou schůzku i s Ivetou začal vnímat "jako možná dobrou". Byla naplánovaná na nejbližší termín po Ivetině návratu z dovolené.

Vlastní mediační jednání:
K mediaci přicházejí dva velmi kultivovaní lidé, střídmě, elegantně oblečení, žena vypadající o několik let mladší než muž. Jsou zakřiknutí, zdrženliví, navzájem komunikují jen úsečně, spíše jen gesty a mimikou. Na jakékoliv dotazy mediátorky k organizaci sezení moc nereagují - tak jak se "naučili" za poslední měsíce - vyčkávají, s "čím přijde ten druhý" a zříkají se zodpovědnosti za cokoliv. Po úvodních informacích k mediaci, jejímu průběhu a rolím všech zúčastněných přecházíme ke sdělování vlastního příběhu. Tahle část je pro klienty i pro mediátorku velmi náročná. Bariery se protrhávají, emoce jdou na povrch a oba klienty silně ovládají. Je toho tolik, co prožívají a co si nedokázali říct! Jen obtížně drží stanovená pravidla pro společné jednání. S postupným sdělováním se nahromaděné emoce pomalu uvolňují, rozhovor se zklidňuje a dostává věcnější ráz. Ukazuje se, že ač byla žádost o rozvod podaná asi před 3 rokem, do dneška nic "nevyřešili". Vlastně ani neví, co by ten druhý chtěl a potřeboval, jak by si to vše přál. A za týden jsou pozvaní k opatrovnickému soudu ve věci jejich nezletilých dětí! Mediační jednání je na přání klientů zaměřeno zejména na toto téma a jejich hlavní potřebou nyní je dozvědět se, jak by si to ten druhý "představoval a přál". Úkolem mediátorky je tedy vytvořit příznivou atmosféru a podmínky k otevřené komunikaci a konstruktivnímu jednání. To posiluje a oceňuje vyváženě k oběma partnerům.
Výsledkem mediačního jednání je soupis všech možných variant, jak, kým a kde zajistit péči o jejich děti. Jde o citlivé téma a manželé žádají čas na zvážení. Sezení končí sdělením o užitečnosti jednání a oceněním druhého - to, co se od sebe dozvěděli během jednoho sezení, se nedokázali dozvědět za mnoho měsíců. Dohodli se, že soud budou informovat o probíhající mediaci a požádají o odložení jeho rozhodování na dobu, kdy budou dohodnuti na všech podstatných věcech. Soud jim v žádosti vyhověl. Časem mu pak mohli předložit mediační dohodu a zažít pocit zodpovědných rodičů a spolupracujících rozcházejících se partnerů.

KDůležité momenty:

  • Zájem obou partnerů na ukončení manželství kultivovaným způsobem tak, aby byly co nejméně poškozeny jejich děti
  • Zájem a schopnost Ivety nalézt možnost řešení rozvodu mediací, získání potřebných informací na Internetu
  • Zájem obou partnerů uspořádat po rozvodu vše tak, aby to co nejvíce vyhovovalo potřebám jejich dětí
  • Zájem obou manželů o potřeby toho druhého, schopnost jim naslouchat a přemýšlet o nich
  • Schopnost obou manželů přicházet s vlastními návrhy na řešení a brát je jako jedny z možných
  • Snaha obou partnerů se dohodnout co nejrychleji a co nejšetrněji

V rámci této kauzy proběhly 4 mediační po 3 hodinách.

Copyright © 2011 Asociace mediátorů České republiky